Wanastowi Vjecy

Letíme na Wenuši  

36:31

Po nedávném odchodu jednoho z pilířů, P.B.CH., se Wanastowky navracejí v reformované podobě, které však nelze vyčítat neautentičnost. Stačí se podívat na obličeje na povědomě stylizovaném obalu: o Tomáši Varteckém a Štěpánu Smetáčkovi netřeba debatovat, nakonec i nejméně profláklý Radek Havlíčekuž měl v minulosti s WV co do činění. A zcela určující pro vyznění nové desky je samozřejmě typická (a nenapodobitelná) kodymovská poetika, melodičnost i lehce košilaté textařské fantazie…Hudebně album (cíleně?) vyvolává ze všech sil ducha starých časů a chvílemi si připadáte jak ve spleti náznaků a letmých citací povědomých motivů z minulosti. Na okraj si můžeme diskutovat o zdůraznění jakéhosi hardrockového elementu ve zvuku (nejvýrazněji v Pod zemí mám svůj ráj), celkově ale "Letíme na Wenuši" přináší přímo esenciální amalgám typických wanastowských poloh a fíglů. Po druhém, třetím poslechu se songy začínají správně zařezávat do hlavy, a přestože se jedná vesměs o ozvěny o generaci starších písňových sestřiček, funguje to. Kodym a spol. natočili velmi solidní, vyrovnanou, příjemně poslechovou desku. Sice už to asi nikdy nebude jako "tenkrát", ale pokud nebudeme nespravedliví - těžko tahle deska mohla dopadnout výrazně lépe.

Michal Husák

ROCK&POP